Jednou za měsíc, když mi to vyjde, si dojdu nechat podrbat za uchem, dodat naději, oporu a zjistit, že v tom nejsme s mamkou samy do jedné netradiční "kavárny".
Do Alzheimer cafe na Poříčí.
Parádní prostor, moc fajn lidi, zajímavá a smyslupná témata. A káva či čaj k tomu. A esíčka .. .-).
Co víc si pro tenhle moment přát, že ano?!...
A navíc pro tentokrát zkušenosti z kanadského pečování k tomu.
Určitě pár věcí s mamkou a spol. vyzkoušíme, připravíme.
Mrkněte na to, hodí-li se Vám...
...tip na knížky, nahlédnutí do kanadských obýváků lidí, kteří mají také v patách urputného pana A. a jejich pečujícího okolí. Myslím, že je fajn se rozhlédnout, nadechnout, fajn je každé podrbání za uchem. Díky za ně.
Ať žijí kavárny všeho druhu :-)...
...no a v téhle kavárně na Poříčí se pro tentokrát povídalo o tom a vidělo se to, jak je fajn mít pro lidi jako je mamka věci a záležitosti popsané popisky, jak jde připravit vtipně a na očích malé úkoly a hry, co je fajn si přečíst za knížky. Mohli jsme nakouknout do kanadských "koutků zálib a vzpomínání", inspirovat se nástěnkami "toho co se děje tady a teď....".
Tím vším jde urputnému panu A. hodit sem tam klacek pod nohy, aby měl cestu ztíženou, aby nebyl tak na dosah.
Dík Vám všem v téhle parádní a ojedinělé
kavárně. Vám všem na obou stranách barikády, za předávání všeho co se
hodí, za drobná podrbání za uchem, že to dělám jak nejlíp to jde, že to
má smysl a Vám na stejných židlích v hledišti jako já za sdílení.
Opravdu, se vší pokorou a úctou.
























Žádné komentáře:
Okomentovat