... a takhle my to hrajem... Dobble.

Jedna z důležitých věcí... nezapomenout si hrát a mít z toho radost.
Společně. To je nejlepší varianta.
A tak hrajem....
Třeba Dobble.
Parádní hra na postřeh.
Dá se hrát ráno, večer.
Dlouhou nebo krátkou chvilku...

Mamku to většinou baví, je fajn vždycky hrát spolu, jednou za čas, řeknu ty stejné obrázky, uhádnu já nebo někdo další u stolu. 

Pak to není zkouška pozornosti, ale hra. A mamka tak má radost. 

Když hrajeme takhle naoko spolu, vlastně nikdy nepadne otázka "... a proč mě takhle zkoušíš?...".
A to je fajn. Tak je to dobře.

Jasně, že by to šlo oloupat líp...

 Je moc dobře, aby se některé věci a záležitosti nepřestaly dít. Aby je mamka nepřestala dělat. I kdyby si je nakrásně člověk sám udělal stokrát líp. 

O to ale přece  v tuhle chvíli nejde, nejde o to, jestli líp či míň, ale že vůbec. 

Myslím si já...

Jde přece o to, že mamka pomohla, cítila se potřebnou a užitečnou,  že jsme byly spolu, povídaly jsme přitom, strávily společně čas, nezahálely její ruce. 

A oběd byl, je a bude. I když brambory jsou sem tam nějaká šlupka. 

... jak to jde...?!...

Tenhle blog chci věnovat své mamce Milušce. 

Protože si tak žije s panem A. v zádech, je statečná, krásná, má... 

... a protože to ještě pořád jde...

Protože si taky myslim, že je určitě na světě víc takových krásných maminek a tatínků, které se kdy starali o své děti... a ty děti, stejně jako to mám já, se teď starají o ně. Protože to ještě pořád jde, protože to tak mají... i když je ten pan A. urputný a nemilý chlapík. 

Tak jdem na to, mami ❤️... 

Třeba tím někomu pomůžeme, dodáme sílu nebo se diky nám třeba jen na moment usměje a zastaví... 

Dobré dny, lidi... zveme Vás. 

Eliška, Miluška & spol.