... někdy je vážně nenaladěno

Beru mamku někdy na koncerty, protože myslím, že je prostě hudba fajn i pro takové mamky jaká je ta moje. Moc fajnová varianta je chodit na koncerty do kina. Třeba na Dlabačov, tam jsou skvělí. A mamka byla vždycky v pohodě. Takový André Rieu

s mamkou a Anežkou na Dlabačově byl prostě lahůdka...

Někdy to ale nevyjde. Jako tuhle v Obecním domě. Světová premiéra, abonentní koncert.

.... a vážně to neladilo. Už od začátku. Byť to byl vskutku náramný koncert.
Hned ze začátku měla mamka opravdovou starost a byla přesvědčená, že nás tam nepustí... "prosím tě, nepustí nás tam, takhle oblečené..?! *... i když to mamce moc slušelo. Ale naladěno prostě nebylo úplně dobře ...to se tak někdy sejde.
I to je záludnost urputného pana A.

První polovina krása, v pohodě, šlo to, jen mamka pro tentokrát vic zmatená v realitě... měla třeba starost, že to nepověděla doma, že jde na koncert...

Druhá polovina, víc jazzová prostě mamce neladila, nelibilo se jí to, změny hlasitosti nesla  hůř, nemohla najít klavíristu v tom velkém ansámblu. Prostě nebyl vidět a ona ho vidět chtěla ... a já to z toho balkonu nebyla schopná vysvětlit.
 Takže nenaladěno. Ale vydržela, a to je fajn...

 Cesta domů trnitá, já nebyla já, mamka přece všechno zvládá, přely jsme se o správné číslo tramvaje... ale dojely jsme, pozdě, ale přece, i když nenaladěně.

Klaplo to až doma. Vyladilo se... v klidu, s vidinou brzkého zachumlani se pod peřinu, s malou sklenkou černého piva, s těmi, co do mamčina světa patří. Doma s papouškem a mým mužem se jako lusknutim prstů stal koncert krásným a vyladěným. Je fajn si i kousek koncertu nahrát a pak mamce pustit..."tak tady jsme Roberte byly a bylo to moc krásný"...
Takže tak, někdy to neni vážně naladěno, ale zpětně je parádní už ten fakt, že se to stalo. Na fotkách ta nenálada vidět není a hudba zní krásně. Vince Mendoza umí a Český národní symfonický orchest je skvělý.
Tak příště....je fajn se nenechat rozladit...