Je moc dobře, aby se některé věci a záležitosti nepřestaly dít. Aby je mamka nepřestala dělat. I kdyby si je nakrásně člověk sám udělal stokrát líp.
O to ale přece v tuhle chvíli nejde, nejde o to, jestli líp či míň, ale že vůbec.
Myslím si já...
Jde přece o to, že mamka pomohla, cítila se potřebnou a užitečnou, že jsme byly spolu, povídaly jsme přitom, strávily společně čas, nezahálely její ruce.
A oběd byl, je a bude. I když brambory jsou sem tam nějaká šlupka.
Žádné komentáře:
Okomentovat